Vytisknout

Keltové aneb Doba laténská

Posledních šest set let před změnou letopočtu bylo obrovské území Evropy pod nadvládou kmenů, které do historie vešly pod všeobecným označením Keltové, nebo Galové. Byla to jedna z nejrozvinutějších civilizací, která vznikla na území severně Alp. Jejich pravlast se rozkládala na území dnešního Švýcarska, jižního Německa, horního Rakouska a snad i jižních Čech. Odtud se tato specifická kultura rozšířila postupně všemi směry a osídlila rozsáhlé území Evropy. Nejdále na západ dosáhla nynějšího Španělska. Jihovýchodní proud se dostal až do střední Anatolie a do Kappadokie v Turecku, kde Keltové založili království. Svým postupem na jih a jihovýchod se velmi záhy dostali do kontaktu s Etrusky, Římany a Řeky, kteří je pojmenovali a popsali jejich zvyky, stavby, společnost a také vytvořili mapu jejich území. Ačkoliv je zřejmé, že mapa zaznamenává i místa na našem území, identifikace s archeologickými lokalitami je nejistá. Řada názvů pohoří (Sudety, Gabréta – Šumava), řek (Labe, Ohře, Jizera, Mže) a zemí (Britannia, Galia, Helvetia, Boiohaemum – Čechy) jsou právě keltského původu. Podle bohatého švýcarského naleziště La Téne u Neuchâtelského jezera po-užíváme v archeologii pro keltské období označení kultura laténská.

Území Čech bývá nejčastěji spojováno s kmenem Bójů, který se sem dostal někdy ve 4. století před naším letopočtem. Část kmene se navíc přesunula do severní Itálie. Bójóvé po sobě zanechali mnoho památek, které dokazují vysoké řemeslné a umělecké cítění jejich výrobců. Před koncem 2. století př. n. l. se „čeští" Bójové vydali na cestu do středního Podunají. Důvodem bylo stěhování germánských, možná však keltských, Volků a Tektoságů na jih a posuny dalších germánských kmenů od severu. Ve středním Podunají se k nim přidali severoitalští Bójové, kteří opustili svoje domovy pod tlakem Římanů. Před polovinou 1. století př. n. l. se navíc ze Sedmihradska (v dnešním Rumunsku) do středního Podunají tlačí Dákové. Jejich král Burebista na Bóje zaútočil a porazil je. Dokonce se praví, že porážka byla tak drtivá, že ve středním Podunají vznikla tzv. Bojská poušť. Oslabený kmen se stěhoval do Helvétie, nynějšího Švýcarska. Odtud se společně s Helvéty vydal do Galie (Francie), kde je ovšem římský vojevůdce Caesar porazil a část jich usadil v Galii a část donutil k návratu do Helvétie.

Na Moravě byl usídlen jiný kmen, už zmínění Volkové – Tektoságové, který je jako velmi bojovný zmiňován i Caesarem, jenž se s nimi ovšem do přímého kontaktu nedostal. Na severní a východní Moravě měl navíc v horách sídla ještě jeden kmen, tentokrát bezpochyby keltský – Kotinové. Ti tu přežili až do konce 2. století, kdy je římský císař Marcus Aurelius při markomanských válkách přesídlil na římské území. Kotinové byli velmi ceněni pro své znalosti tavby a kovářského zpracování železa.

Podle antických historiků byli Keltové, Galové, výbojní, odvážní, zvídaví, avšak také značně naivní. Milovali prý válku a dobrodružství, zábavu i hodování, byli povídaví a rádi napodobovali cizí vzory. Jejich záliba v boji byla využívána cizími vládci, kteří najímali Kelty jako žoldnéře do svých armád. Byli známi rovněž svým sklonem k pití piva i vína – to bylo ovšem určeno jen pro nejvyšší třídu a dováženo z jižních zemí – a k velkolepým hostinám, které doprovázeli zpěváci, bardové. Byli známi i svojí čistotou, ačkoliv údajně jídlo přímo hltali. Obraz Keltů, tak jak je známe díky kresleným postavičkám Asterixe a Obelixe, je tedy evidentně založen na historických podkladech.

Keltská společnost na počátku jejich éry navazovala na společnost starší doby železné, kterou nazýváme též halštatská. Zatímco východní část halštatské civilizace byla postižena útokem skýtských nájezdníků, kteří se vynořili z prostoru dnešního jižního Ruska a Ukrajiny, přerůstala západní polovina plynule do společnosti časné doby laténské. Z této doby už nacházíme stopy po sídlištních objektech, objevily se i menší hradiska, ale především ji charakterizují bohatě vybavené dřevěné hrobky knížat a kněžen ukryté pod obrovskými mohylami. Drahé a reprezentativní předměty, jež se zde nacházejí, jsou především dovozy z Itálie, od tamních Etrusků. Jde o konvice s výlevkami ve tvaru zobáků či obrovské nádoby na víno zvané kratéry. Bohatě vybavené hrobky pod mohylami byly nalezeny ve Francii, v Německu, ale i v jižních Čechách, kde byly již neodborně „prozkoumány" při jejich zarovnávání na konci 19. století. Do časně laténského období patří i první keltská expanze, která při postupu Podunajím zasáhla také na jižní Moravu. Zde jsou z tohoto období zachovány pouze nálezy ze zemědělských sídlišť, ať již zahloubené obytné domy (zemnice) s jednoduchou sedlovou střechou, nebo zbytky nádob či ztracené drobné předměty denní potřeby. Máme na mysli především jednoduché spony a potom keramiku zdobenou charakteristickými otisky – kolky ve tvaru kroužků a půlměsíčků uspořádaných do velmi bohatých a nápaditých vzorů. Z tvarů nádob používaných časně laténskými obyvateli jsou nejčastější hrnce (zvané situly), misky a láhve. Ve srovnání s předcházející dobou halštatskou sledujeme v tomto období zvýšení počtu železných předmětů, které objevujeme především v tzv. depotech, tedy v jakýchsi skladech předmětů uschovaných v zemi.

Situace se změnila ve druhé polovině čtvrtého století př. n. l., kdy se na Moravu dostává další keltský proud od jihozápadu. V porovnání s předchozím osídlením dochází k výraznému nárůstu archeologických památek všech druhů. Značně se zvýšil počet sídlišť i počet předmětů, které jsou navíc na mnohem vyšší řemeslné i umělecké úrovni. Především to ale jsou pohřebiště s kostrovými hroby, které také daly celému období od poloviny čtvrtého do počátku druhého století před naším letopočtem i archeologické jméno – doba plochých keltských pohřebišť. Sídliště buď navazují na starší osídlení, nebo jsou zakládána zcela nově. Konstrukce domu se rovněž nezměnila. Stále je to obdélníková zemnice do 12 m2 se dvěma hlavními kůly uprostřed kratších stran. Ve středu prostoru se nacházelo ohniště, někdy dokonce s dýmníkem, předchůdcem komína. Kromě toho nacházíme na sídlištích jámy bez obytné funkce. Nadzemní stavby z této doby prozatím doloženy nemáme. Na sídlištích bývalo okolo deseti obytných staveb na ploše cca 1,5 ha. Kromě těch tam stávaly též výrobní objekty, z nichž nejtypičtější jsou kopulovité pece s roštem na vypalování keramických nádob. Keltské hrnčířství ostatně dosáhlo ve své době vrcholu ve výrobě keramických nádob. Hrnčíři používali rychle rotující hrnčířský kruh, praktickou pomůcku, se kterou se na našem území znovu setkáváme až ve vrcholném středověku, tedy o patnáct set let později!

Nejvíce prozkoumána jsou pohřebiště. Z Moravy jich známe více než 150 – od velkých nekropolí s desítkami mrtvých přes malé soustřeďující jen několik nebožtíků až po hroby ojedinělé. Na pohřebištích je velmi dobře vidět sociální rozvrstvení společnosti. Nacházíme tam hroby s běžnou posmrtnou výbavou střední vrstvy, hroby bojovníků se zbraněmi a žen s bohatou výbavou šperků, ale také hroby chudých obyvatel. Původně jen sem tam se na pohřebištích objeví i hroby se spálenými pozůstatky; na konci tohoto období však žárový ritus zcela převládne. Hroby musely být na povrchu nutně nějak označeny, protože doposud nebyl nikde zaznamenán případ překrývání hrobových jam – pozůstalí tedy přesně věděli, kde jsou jejich zesnulí pochováni. Některé hroby byly zřejmě ohrazeny plotem, ojediněle je okolo hrobové jámy nalezen příkop ve tvaru kruhu nebo čtverce. Standardní hrob je obdélníkový, orientovaný ve směru sever – jih. Pro většinu keltského světa je typické, že nebožtík měl hlavu položenu k severu, ale v karpatské kotlině (tedy zhruba v dnešním Maďarsku) byla orientace opačná a ta se ojediněle objeví i na Moravě, což se vykládá jako doklad kontaktů s uvedenou oblastí. Ovšem občas se najdou i jinak orientované hroby nebo jiné uložení zemřelého než na zádech s rukama podél těla a s nataženýma nohama. V tomto případě se potom vysvětlení hledá mj. v odlišném etnickém původu zemřelého, a tím i v odlišném pohřebním ritu. Mrtví bývali někdy položeni též na deskách nebo v rakvích. V hrobech jsou nalézány věci, které byly součástí oděvu, ať již funkční – spínadla, spony, či ozdobné – náramky, nánožníky, nákrčníky. Tyto předměty jsou klíčové pro datování hrobu, protože se v průběhu doby velmi rychle měnila jejich výzdoba a tvar. Muži bojovníci jsou vybaveni železnými meči v plechových pochvách, hroty kopí, kováními štítů, náramky a například i kovovými opasky. Na Moravě se v hrobech velmi často objevují keramické nádoby, na západě Evropy jen velmi ojedinělé. Dokladem posmrtné stravy jsou nálezy zvířecích kostí, především prasete.

Hroby a předměty v nich uložené nám umožňují nahlédnout do bohatství, které Keltové vytvořili. Navázali na své předchůdce ve výrobě ozdob z bronzu, rozvinuli produkci skleněných náramků a náramků ze švartny (nekvalitní černé uhlí). Ta byla těžena v oblasti Kounova v severozápadních Čechách, tam také zpracovávána a odtud rozvážena do střední Evropy. Z bronzu dělali Keltové kupř. různě tvarované a zdobené spony, nápažníky, nánožníky a nákrčníky. Ze stříbra a zlata razili své mince, které používali v místním i dálkovém obchodu. Keltové rozvinuli rovněž černou metalurgii – kovářství, a to v takové kvalitě a kvantitě, která nebyla dlouho překonána. Počet nástrojů používaných v řemeslech a zemědělství dosáhl právě u nich svého vrcholu. Věnovali se též obchodu, z něhož byl velmi důležitý zejména obchod se solí, která se k nám dovážela z jihu, ze solných dolů u rakou-ského Hallstattu nebo z okolí německého Bad Nauheimu, kde se tento nerost získával odpařováním. U Keltů velmi oblíbený jantar se dopravoval z jižního Pobaltí známou Jantarovou stezkou. V posledních letech objevili archeologové nový typ lokalit – tzv. empória (např. Němčice na Vyškovsku) na kterých se nacházejí velké počty mincí ze všech koutů starověkého světa ra-žených ve 3. a 2. století před změnou letopočtu. Jsou dokladem dálkových obchodů, kontaktů na trase zmíněné Jantarové stezky, koncentrace řemesel a rozvinuté společnosti. Od poloviny druhého do poloviny prvního století př. n. l. začali Keltové ve vyšších polohách budovat opevněná sídla – oppida, kde se měly soustřeďovat řemesla a obchod. Na rozdíl od předcházejících empórií byla oppida důsledně opevňována.

Výboje Římské říše, tlak Germánů ze severu, Dáků z východu a neschopnost vytvořit pevný státní celek a organizovat svoji vojenskou sílu způsobil, že síla keltských kmenů upadala do té míry, že byli v druhé polovině prvního století před naším letopočtem na mnoha místech včetně našeho území vystřídáni Germány. Smísili se s nimi, anebo se stali obyvateli sousedních římských provincií jižně od Dunaje, např. Norica či Raetie (přibližně nynější Rakousko a Švýcarsko).

Dolní Morava

Úrodnou nížinu Dolnomoravského úvalu osídlili první Keltové velmi brzy. Obsadili postupně nejúrodnější a nejvhodnější polohy v krajině, na mírných vyvýšeninách v blízkosti vodních toků nebo pramenů. Z regionu pochází spousta nálezů charakteristické keltské keramiky ze sídlišť i několik hrobových nálezů především z období plochých pohřebišť. Řada lokalit je však známa pouze z leteckého průzkumu (na polích jsou díky němu vidět půdorysy obdélníkových zahloubených domů, kterým u Keltů, ale i u Germánů, říkáme chaty).

Mutěnice

Při výzkumu zdejšího raně středověkého sídliště v trati Zbrod byly zároveň prozkoumány i pozůstatky starších objektů z laténského období. Celkem se podařilo identifikovat dvacet sídlištních objektů – jam a chat. Nejstarší nálezy pocházejí z počátku keltského osídlení a jde o kusy nádob zdobených kolky. Osídlení však pokračovalo až do konce období plochých pohřebišť, do poloviny druhého století před zlomem letopočtu. Zajímavý je objev zlomku tyglíku soudkovitého tvaru, který je dokladem kovolitectví barevných kovů. V jednom objektu byly dokonce vyzvednuty čtyři pohozené lidské kostry. Podle délky osídlení a počtu obydlí se zdá, že zde žila jedna, maximálně dvě rodiny.

Lanžhot

Při rozšiřování pískovny v trati Padělky narazili dělníci na pravěké objekty a hroby, mj. i keltské. Prvním byl kostrový hrob muže, který měl u sebe železný meč, zlomky železného opasku, železný listovitý hrot kopí, tři železné spony a keramický hrnec vyrobený na kruhu. Hrob ženy byl vybaven dvěma železnými sponami, jedním bronzovým náramkem a jedním na kruhu točeným hrncem. Hroby byly jen kousek od sebe, a patří tak pravděpodobně páru. Několik objevených jam patří také keltům, ale chaty, ve kterých zřejmě bydleli, se nacházejí nedaleko. Byly teprve nedávno objeveny za pomoci leteckého průzkumu.

V další zdejší trati, zvané Podsedky, byly v roce 1985 při záchranném výzkumu prozkoumány keltské zásobnice – jámy i chaty – zemnice. Ty byly obdélníkové, zahloubené, s nosnými sloupy uprostřed kratších stěn. Ve výplni jam se našly pouze zlomky nádob, zvířecí kosti, několik přeslenů, malá část železné spony a kus modrého skleněného náramku.

V trati Stráže byly bohužel při stavbě nádraží v 19. století zničeny keltské hroby, ze kterých se do dnešních dnů dochovala jen nádoba a bronzový náramek.

Dolní Bojanovice

V trati s poněkud dlouhým názvem Podsedky u hodonínské cesty byl v 70. letech 20. století při budování plynovodu narušen keltský hrob bojovníka. V hrobové jámě se ovšem našla pouze botka kopí (kovaný konec dřevěné násady), poutko železné pochvy meče a fragmenty železného kování štítu. Mimo jámu byl objeven železný meč, železný list kopí, další dva zlomky okrajového kování štítu, plochý železný předmět a polovina masivního náramku ze švartny.

Tvrdonice

Při záchranných výzkumech v trati Pole od Týnecka, na mírném svahu u potoka Svodnice, byly v 70. letech 20. století a v roce 2012 prozkoumány laténské objekty i chaty. Výsledkem jsou zlomky keramiky zvířecích kostí a modrých skleněných náramků i soudkovité tyglíky, svědčící o výrobě ozdobných předmětů z barevných kovů.

Hledalo se i na řadě dalších míst, např. v Čejči, v trati Jezero nad dvorem, byla prozkoumána zahloubená chata; z Čejkovic pochází drobná bronzová plastika psa; z Josefova, z tratí Pod Roztrhanskem a Přidánky, jsou zlomky keramiky, skleněných náramků a skleněná modrá perla. V Kosticích, v trati Zadní hrúd, byly leteckým a geofyzikálním průzkumem objeveny laténské jámy a chaty a v trati Louky u lesa (stejně jako první lokalita i tato se nachází mezi Svodnicí a oborou Soutok) byly při výzkumu raně středověkého pohřebiště další dvě laténské já-my. Keltské střepy pocházejí rovněž z Moravské Nové Vsi, konkr. z trati Padělky od Vody (mezi železnicí a říčkou Kyjovkou na hraně terasy nad údolní nivou), z Lužic, a to hned z několika lokalit, např. Kratiny za drahou, U Starého nebo Vyvadilky. Z Mikulčic-Podbřežníků byly při záchranném výzkumu zjištěny také keltské chaty a objekty.

Břeclav

Z bezprostředního sousedství Mas Dolní Morava, z Břeclavi, z lokality Zvolenec pochází – z průzkumů uskutečněných v letech 1927, 1928 a 1931 – tři kostrové keltské hroby. V hrobě z roku 1931 byly železné spony, dva švartnové kruhové náramky, zlomky železného meče a jeho pochvy, nůžky a kamenný brousek.

V trati Líbivá byla probádána keltská obdélníková chata – zemnice, se sloupy uprostřed kratších stran. Obsahovala mnoho zlomků keramických nádob a železnou sponu.

Živé pomezí Krumlovsko – Jevišovicko

Ve výšinném regionu Živé pomezí Krumlovsko – Jevišovicko nenacházíme po keltských osadnících a bojovnících příliš mnoho stop. Snad je to pouze stavem výzkumů, kdy nejvíce nálezů bylo učiněno přibližně od konce 19. do konce první poloviny 20. století. Především při větších stavbách v Moravském Krumlově bylo objeveno několik pohřebišť. Na zbylém území se informace o keltských osadách a hrobech získávaly velmi obtížně a většinou se podařilo zachytit pouze zbytky nálezů, případně objevené předměty vykoupit. Jak dokládá nález ze Střelic, obývali toto území už časní Keltové a potom hlavně Keltové z období plochých kostrových pohřebišť. Odešli odsud až na samém sklonku své doby, jak je doloženo nálezy ze střelické trati Výhon.

Moravský Krumlov

V místě bývalého cukrovaru bylo asi zničeno větší pohřebiště, ze kterého se podařilo zachránit jen několik hrobů. V jednom byla nádoba, v jiném zase bronzové nánožníky. Z dalšího hrobu pochází bronzový opaskový řetěz nebo železné spony. Z hrobů vykopaných ve Schwartzově tiskárně byly odebrány nánožníky a bronzové náramky. Z neznámého místa ve městě je nález stříbrné keltské mince tzv. simmerinského typu, která má původ na jihozápadním Slovensku.

Plenkovice

V roce 1935 byla v trati Záhumenice prozkoumána keltská zahloubená chata o rozměrech 6 x 3 metry a s bílou hlínou vymazaným dnem v hloubce 60 centimetrů. Kromě běžných zlomků keramiky a zvířecích kostí bylo v chatě nalezeno mnoho železných předmětů (sekerka, botka kopí, břitva). Zajímavý je i objev dvou zvířecích lebek, přičemž jedna měla údajně patřit jelenovi a druhá daňkovi. Bohužel nálezy dnes již není možno ověřit. Pokud by to skutečně byla pravda, byla by lebka daňka vůbec prvním dokladem přítomnosti tohoto sudokopytníka u nás. Je ovšem docela dobře možné i to, že někdo o více než tisíc let později zakopal svůj pytlácký úlovek právě v místech někdejší keltské chaty.

Vranovská Ves

Z neznámého místa v obci pocházel roku 1930 náhodně objevený železný keltský meč. Bohužel předmět se do dnešní doby nedochoval.

Vedrovice

Z katastru vesnice je několik náhodných nálezů, ze kterých lze dosud v Moravském zemském muzeu v Brně spatřit bronzový náramek a bronzový závěsek se zvířecí hlavičkou. V Národním muzeu v Praze mají být uloženy další laténské bronzové náramky z Vedrovic.

Tulešice

Inventář zdejšího laténského kostrového hrobu byl v roce 1911 darován do vídeňského Přírodovědeckého muzea. Šlo o tři bronzové náramky, perlu z modrého skla a se žlutými očky, zlomky keramických nádob a několik lidských kostí.

Střelice

Při výzkumu v trati Lamperk byla ve svrchní vrstvě starších halštatských objektů objevena zvláštní spona, která je podle posledních názorů časně laténská. Jedná se bronzovou sponu s kuželkami na patce.

Výzkum v trati Výhon pak přinesl nálezy jam, ze kterých pochází železný klíč, a především zlomky keramiky z konce prvního století před naším letopočtem.

publicita