Vytisknout

Doba bronzová

Jak již samo jméno tohoto úseku pravěku říká, je to doba, která se točí kolem nové suroviny: bronzu – slitiny mědi a cínu. Byť byla měď využívána už v eneolitu, teprve v době bronzové ji začali horníci těžit v hlubinných dolech, které jsou dnes zkoumány v Alpách a Karpatech. Kovolitci navíc začali slévat měď s cínem, aby dosáhli její větší pevnosti. To umožnilo, že nástroje vyráběné z bronzu nahradily mnohé nástroje kamenné a že vzniklo množství nových předmětů. V době bronzové se poprvé setkáme s kovovými noži, srpy, pinzetami, břitvami, mezi zbraněmi se poprvé objevují meče, těla bojovníků jsou chráněna kovovými přilbami, pancíři, náholenicemi a štíty a úspěchy se slaví popíjením z kovových šálků. Objevují se i nové typy šperku, například spony, náramky, nápažníky a nánožníky.

Protože o novou surovinu, jež přinášela nejen užitek, ale také vážnost svým vlastníkům, byla poptávka v každé osadě, rozvíjí se po celé Evropě obchod s ní a místa, kde ji bylo možno získat, bohatnou. Po souši přenášejí náklady soumaři, po sjízdných úsecích ji převážejí vozy, po řekách s ní přijíždějí dlabané čluny, nazývané dnes monoxyly. Kolem celého pobřeží Evropy i ve Středomoří rozkvétá námořní obchod.

Na naše území se nejstarší měděná surovina dostává v podobě takzvaných hřiven. Současně s mědí a cínem se sem obchodními cestami po celé Evropě dostává i zlato, sůl, jantar, sklo nebo třeba sušené mořské ryby.

I dnes se ještě někdy podaří objevit skutečný poklad z doby bronzové, říkáme jim hromadné nálezy nebo depoty. Jedná se o soubor předmětů z bronzu, které lidé uschovali do země, buď aby je ochránili, nebo je uložili jako svůj dar bohům, jako poděkování či přání za lepší budoucnost. Tyto depoty známe například z Kostic na Břeclavsku nebo Kubšic na Moravskokrumlovsku. Nacházejí se ale také hromadné nálezy keramických nádob, zejména šálků, o kterých si myslíme, že byly uschovány do země po nějakém obřadu stvrzeném přípitkem.

V době bronzové na Moravě, konkr. v prostoru Krumlovského lesa, je zaznamenán také fenomén, ke kterému archeologové nenašli dosud nikde jinde paralely. Jde o hromadnou těžbu a zpracování kamenné suroviny, rohovců, jež ale není z naprosté většiny dále užívána, je ponechána bez užitku na místě. Výjimkou je nedaleké sídliště v Kubšicích ze starší doby bronzové, které bylo snad jakýmsi ateliérem mistrů zpracovávajících nejkvalitnější kamennou surovinu na prestižní předměty, jako jsou sekery, dýky, srpy a mimořádně dlouhé čepele či hroty. Ale do tehdejších osad se tyto nástroje dostaly jen v nepatrném množství. Je tedy zřejmé, že důvodem hloubkové těžby byly spíše důvody společenské – snad již zmíněná prestiž, nebo potřeba společné rituální práce při nějakých obřadech.

Doba bronzová je příznivým obdobím, kdy postupně dochází k nárůstu počtu lidí obývajících Evropu a osídlení se rozšiřuje i na území dříve neosídlená. Zvětšují se rozlohy orné půdy i pastvin, krajina je odlesňována, a to rovněž v souvislosti s novými řemesly využívajícími oheň, jako je zpracování kovu a s ním spojená příprava dřevěného uhlí. Také poprvé v historii dochází k postupnému usazování půdy v říčních nivách.

Starší doba bronzová
(2100–1600/1550 př. n. l.)

svými sídlišti i kostrovými hroby s nebožtíky ležícími ve skrčené poloze na boku navazuje na vývoj v pozdním eneolitu, což jasně ukazují jejich časté společné nálezy. Jednou z nejvýznamnějších lokalit upozorňujících na tuto návaznost je pohřebiště rozkládající se na hranici katastrů Moravské Nové Vsi a Hrušek v regionu Dolní Morava. Pohřebiště vzniklo v eneolitu, konkr. na konci období kultury lidu se šňůrovou keramikou a v kultuře protoúnětické, a pohřbívat se na něm přestalo až v době bronzové, konkr. v éře únětické kultury, jež na uvedenou kulturu protoúnětickou bezprostředně navazuje. Únětická pohřebiště byla zjištěna i v dalších zdejších obcích, např. v Čejči, Josefově nebo v Prušánkách. Sídliště charakteristická pro únětickou kulturu se rozkládají v rovinách a mají menší domy s konstrukcemi z dřevěných sloupů vyplétanými proutím a omazávanými hlínou smíšenou s plevami. Nejcharakterističtějšími objekty na sídlištích jsou ale hluboké zásobní jámy hruškovitého tvaru, ve kterých se uchovávala úroda. Jejich stopy nacházíme v mnoha katastrech, velký areál únětického sídliště je znám třeba z Tvrdonic.

Již během trvání únětické kultury se ovšem objevují i sídliště výšinná (například opět v Čejči). Rozkvět výšinných sídel, zpravidla i opevněných hlinitým valem se dřevěnou palisádou a příkopem, však nastává až v samém závěru starší doby bronzové, kdy je Morava v úzkém kontaktu s územím karpatské kotliny (tj. zhru-ba dnešní Maďarsko). Projevuje se to nejen na tvarech a výzdobě keramiky, ale právě i na bu-dování četných výšinných a často opevněných poloh (například hradiště Leskoun u Olbramo-vic), nebo na pohřbívání dětí do velkých keramických nádob – zásobnic.

Střední doba bronzová
(1600/1550–1300 př. n. l.)

Je spojena s mohylovými kulturami, jež jsou pojmenovány podle typického pohřebního ritu, kterým je ukládání těla či popela v mělké jamce pod mohylovým náspem. Protože na Moravě se tyto mohyly často nacházely v krajině, jež byla průběhu staletí i nadále zemědělsky obdělávána nebo osídlena, mnoho jich zaniklo a dochovány jsou zpravidla jen ty hroby, jež byly ve větší hloubce nebo mohyly v lesích. Jedním z míst, kde se při různých zemních pracích několikrát narušilo mohylové pohřebiště, je okolí vlakového nádraží v Mutěnicích. Zajímavý bohatý celek, snad hrob, byl prozkoumán také v Lužicích. Hrobové celky jsou pravidelně vybaveny nejen keramikou, ale též osobními bronzovými šperky zemřelého.

Mír panující v tehdejší společnosti se projevuje nepřítomností výšinných sídlišť, běžná jsou otevřená venkovská sídliště, sídliště s dlouhými domy z velkých kůlů, kde mohlo žít i více rodin současně. Často se na nich objevují bílé omítky domů, které mohly být i omalované.

Oproti starší době bronzové se významně rozšiřuje spektrum keramických tvarů, a zejména jejich výzdoby, a také se prudce rozvíjí zpracování bronzu (výrazné formy různých předmětů a šperků).

Mladší a pozdní doba bronzová
(1300–800 př. n. l.)

ve střední Evropě je zastoupena kulturami popelnicových polí. Nazvány jsou opět podle charakteristických pohřebišť, tentokrát početných hřbitovů s nádobami naplněnými popelem zemřelého – uren neboli popelnic. Starší popelnicová pole na jižní Moravě označují archeologové jako velatická a mladší pak jako podolská, a to znovu podle pohřebišť – ve Velaticích a v Podolí nedaleko Brna.

Na počátku doby popelnicových polí – i tak totiž můžeme mladší a pozdní dobu bronzovou nazývat – se setkáváme s osídlením na výšinách, což ukazuje na to, že proměna společnosti nebyla zrovna jednoduchá (Cezavy u Blučiny na Brněnsku, Skalka u Velimi u Kolína). Vedle ob-jevů koster mnoha lidí, kteří nebyli řádně pohřbeni, ji může doprovázet i výroba bronzových předmětů a zejména jejich ukrývání, tzv. deponování, do země. Tato fakta se dosud vykládají různě – může jít třeba o rituální centra s lidskými oběťmi či ohlas ozbrojených konfliktů.

Běžná sídliště ale často přímo navazují na předchozí sídliště lidu s mohylovou kulturou, a také pokud jde o používané předměty a nástroje, je přechod mezi dobou mohylových kultur a dobou popelnicových polí velmi plynulý. V pohřebním ritu se na počátku období popelnicových polí tu a tam ještě staví mohyly a hrobové jámy se vsypaným popelem nebožtíků mají nadále rozměry respektující velikost lidského těla. Typické jsou ale již hroby s urnou v malé jámě obklopené další keramikou, která byla do hrobu přidána. Bronzové předměty (především součásti šperku a oděvu) jsou poškozeny žárem pohřební hranice a nacházejí se zpravidla v urně u popela zemřelého. Urna bývá často překrytá jinou nádobou nebo kamenem. Vedle těchto pohřbů se objevují pohřby jamkové (bez uren), ale není možno vyloučit, že se v tomto případě popel zesnulých nacházel v jiném obalu (např. dřevo, látka, kůže), který se v průběhu staletí zcela rozpadl. Žárové hroby byly nalezeny například v Lužicích na Hodonínsku nebo v Tulešicích na Moravskokrumlovsku.

Ve starších popelnicových polích se objevují výjimečné pohřby náčelníků v podobě mohyl. Na Moravě byl dosud prozkoumán jen jeden takový pohřeb ve Velaticích. Více jich je známo ze Slovenska. Na základě výbavy těchto bohatých hrobů můžeme rekonstruovat, že významní jedinci této doby byli především bojovníci, často se v jejich hrobech objevují meče, kopí nebo součásti zbroje. Mohyly s bohatou výbavou se postupně na pohřebištích přestávají stavět, ale zato se zde objevují různé složitější úpravy hrobové jámy (obložení kameny).

Sídliště starší fáze lidu popelnicových polí jsou zpravidla otevřená a stojí na rovinách. Nejlépe prozkoumaným a zpracovaným sídlištěm ve střední Evropě jsou Lovčičky u Ždánic, kde byl doložen i objekt připomínající dvorec. Ale osady se našly též na mnoha jiných místech, např. na katastrech Kostic, Moravského Krumlova nebo Rohatce.

Rozsáhlá sídla vybudovaná na výšinách se objevují v době mladších popelnicových polí, z níž je ostatně největší počet výšinných sídlišť nalezených v období pravěku. Zpravidla jsou to lokality opevněné hradbou a příkopem (Leskoun u Olbramovic). Předpokládáme, že měly funkci center.

Proměna společnosti ústící do období po-pelnicových polí je zřejmě významně podmíněna i změnou religiózní, s níž souvisí již uvedený přechod k plnému žárovému ritu, tedy k posmrtnému spalování těl. Lidé doby bronzové uctívají slunce. Objevuje se symbolika slunečního kotouče, slunečního vozu nebo bárky převážející sluníčko. Mimochodem tento kult se zhruba v této době projevuje i v Egyptě, a to náboženskou reformou faraóna Achnatona, který krátkodobě zavedl kult jediného slunečního boha Atona.

Na samém sklonku období popelnicových polí se hloubí i kostrové hroby, často vybavené zlatými milodary (mohyla na Žuráni jižně od Brna, Brno-Líšeň aj.) a archeologové objevují také předměty, které zřejmě souvisejí s prostředím karpatské kotliny. Dříve byly tyto doklady spojovány s přímou expanzí kmenů tzv. Kimmeriů od Černého moře, která měla ukončit zdejší vývoj doby bronzové. Dnes se spíše zdá, že se jednalo o spolužití s obyvatelstvem z karpatské kotliny a na našem území šlo zejména o předměty, jež se sem dostávaly obchodní výměnou.

Dolní Morava

Čejč

Osídlení Čejče je vázáno na břehy zaniklého Čejčského jezera. Výšinná lokalita Špidlák nacházející se nad ním byla zjištěna leteckým průzkumem, při kterém byly viditelné tmavě zbarvené výplně příkopů. Valy nejsou v terénu patrné, protože plocha je zemědělsky využívána. Ve směru od jezera je toto místo chráněno příkrými svahy, na něž navazuje vnitřní obloukovité opevnění vymezující areál o průměru asi 120 metrů. Na jihovýchodní straně se nalézá chráněné předhradí se dvěma soustřednými liniemi opevnění o průměru 150–180 metrů. Celková rozloha areálu je tak 5 ha. Dle keramiky získané při sběru lze lokalitu zařadit do únětické kultury starší doby bronzové.

Na protilehlém břehu jezera, v trati Pod lesíky, bylo zjištěno pohřebiště ze stejného období, jehož část – celkem 13 hrobů obsahujících kostry ve skrčené poloze – byla prozkoumána v roce 1959. Muži leželi na pravém boku, ženy naopak na levém, což je typické pro oblast východní Moravy. Jeden z hrobů měl stupňovité dno, jiné jen mělce prohloubené středy. Ve dvou hrobech se našly rakve dlabané z kmene. Známým nálezem, který byl učiněn náhodně na počátku 20. století, je lebka ženy s otiskem bronzového diadému (zdobné čelenky).

Na katastru obce bylo navíc objeveno několik lokalit s běžnými únětickými sídlišti. Jisté tedy je, že Čejč byla v době únětické kultury důležitým místem vyznačujícím se hustým osídlením.

Moravská Nová Ves – Hrušky

Na rozhraní katastrů obou obcí bylo prozkoumáno zajímavé pohřebiště, které dokládá dlouhý vývoj osídlení od pozdního eneolitu do starší doby bronzové. Z posledně jmenovaného období pochází sedm hrobů náležejících starší únětické kultuře. Všechny jsou kostrové – v tradiční skrčené poloze nebožtíka na boku; mužské kostry ležely opět na pravém boku, hlavou směrem k jihu, a ženské naopak na levém, hlavou k severu. Ona tradice má blízko k lokalitám tohoto období na Slovensku, stejně jako přítomnost „domu mrtvého", tzn. jednoduché kůlové stavby vypletené proutím nad jedním z hrobů. Někteří z mrtvých byli uloženi v prkenných nebo dlabaných stromových rakvích. Ve dvou případech se dá uvažovat o následném znovuotevření hrobů za účelem vyzvednutí kovových předmětů. U pohřbů byly nalezeny též keramické nádoby – misky, hrnky, pohárky a šálky, ke slitinám z mědi a bronzu patří jehlice ke spínání oděvu, ozdoby z dvojitého drátu do vlasů, prsten, náhrdelníky z drátěných trubiček nebo zelenkavých skleněných perel ke kamenným nástrojům či sekerka.

Kostice

Obec Kostice je významná svými hromadnými nálezy měděných a bronzových předmětů.
Nejstarší z nich jsou tzv. hřivny – měděné, příp. bronzové pruty stočené do tvaru řeckého písmene omega s konci do oček. V této podobě byla uvedená surovina přivážena na území Moravy v době únětické kultury a někdy ji můžeme najít i v hrobech, a to jako nákrčníky. První z nálezů byl učiněn již v roce 1897, kdy byl na poli v trati Nové jochy vyorán depot 45 hřiven naskládaných v zemi volně na sobě. Ke druhému hromadnému nálezu hřiven došlo v roce 1903 v lokalitě Na stavaňoch. Zde se v někdejší nádobě, z níž zbyly jen střepy, nacházelo 42 obdobných hřiven ve dvou svazcích hřbety; natočeny byly křížem přes sebe.

Třetí nález se týká již období mladší doby bronzové. V roce 1984 byl na zahradě v Nové ulici nalezen soubor bronzových šperků – nákrčníků a náramků. Jedná se zřejmě jen o část původního depotu. Již dříve se totiž na místě bronzové předměty objevovaly, ale lokalitě nebyla věnována náležitá pozornost.

Tyto bohaté nálezy ukazují, že již v době bronzové měl lidmi osídlený katastr Kostic své místo na důležité cestě po řece Moravě či jejím břehu, kterou se na území Moravy dostával mj. cenný kov.

Lužice

V trati U starého bylo při výzkumu rozsáhlého pohřebiště z doby stěhování národů objeveno rovněž několik objektů z mohylové kultury. Jeden z nich, obdélného půdorysu, byl označen jako hrob, ale po kostře nezůstaly žádné stopy. Jen v jeho severovýchodní části byla nalezena krásná souprava zlatých a bronzových předmětů. Jedná se o svitky zlatého drátu, pásky ze zlatého plechu podobné starším nálezům z řeckých Mykén, zdobený bronzový náramek, terčové závěsky s trnem a drátěné spirálky.

Živé pomezí Krumlovsko – Jevišovicko

Kubšice

Lokalita leží jen asi 5–6 km jihovýchodně od známých těžebních revírů Krumlovského lesa. V trati Nad Lukama zde bylo zjištěno rozlehlé sídliště únětické kultury, kde se ve výzkumných sondách objevovalo výjimečné množství štípané industrie z nejkvalitnější suroviny pocházející ze zmíněných těžebních revírů a také hotové nástroje – zoubky, vruby a čepelky. Lokalita Kubšice je jediná, kde byl prokázán systematický transport surovin určených k dalšímu preciznímu zpracovávání a která zřejmě fungovala jako shromaždiště štípačů v přímé souvislosti s dolováním.

Únětické osídlení je tady ale známo i z Rodingerovy cihelny na levém břehu Šumického potoka. V cihelně byl již v roce 1914 objeven bronzový depot dvou sekerek, deseti srpů a dvou náramků. Z nádoby, v níž byl uložen, se však zachoval jen zlomek. Předměty byly doplněny řadou neforemných bronzových slitků. Depot je datován do závěru mohylové kultury a zřejmě náležel k současnému sídlišti, protože se v cihelně objevovala i další keramika.

Krumlovský les

Stopy těžby doby bronzové jsou dodnes patrny na povrchu ve všech zdejších těžebních revírech a s výjimkou šestého revíru dokonce převládají. Toto zjištění bylo pro archeology velmi překvapivé, protože tak významný zájem o kamennou surovinu se dříve pro dobu bronzovou vůbec nepředpokládal.

Při výzkumech se zjistilo, že šachty dosahují až osmimetrových hloubek, a to při průměru 2 až 4 metry. Jako pro všechny dlouhodobě otevřené šachty je pro ně typické nálevkovitě rozevřené ústí a rozšíření u dna, resp. v místě sloje. V jedné šachtě byl nalezen hrnec únětické kultury, v jiné zase ohniště z téže kultury. Avšak potvrdila se i těžba z mladších období doby bronzové. V některých místech byla surovina získávána na velké ploše až stovek metrů a haldy přehazovány sem a tam a nakonec srovnány, ať už přirozenou cestou či lidskou činností. Nánosy hlíny měly 1 až 2,5 metru.

Přestože výzkum této významné lokality podnítil zájem o štípanou industrii doby bronzové, která byla dříve opomíjena, je zřejmé, že na běžných sídlištích, s výjimkou Kubšic, se nachází jen minimum ze zdejší produkce. Úžas budí množství vytěženého materiálu ponechaného bez využití na místě těžby, jež lze odhadnout na desetitisíce tun. Prakticky z každé šachty či přilehlé haldy pochází více štípané industrie než ze všech sídlišť a pohřebišť ve střední Evropě dohromady. Je tedy zřejmé, že těžba suroviny v Krumlovském lese v době bronzové měla především symbolický, pro nás však bohužel skrytý, význam.

Jevišovice – Střelice (Starý Zámek)

Lokalita leží na ostrohu s příkrými svahy nad řekou Jevišovkou. Významná je svým osídlením již v době kamenné. Z doby bronzové tu byly objeveny dvě významná osídlení. První náleží do závěru starší doby bronzové, kdy tady žili lidé věteřovské kultury, a druhý lidem mladší doby bronzové vyznačujícím se kulturou velatickou. Bohužel není možné rozpoznat, zda místní opevnění náleží některé z těchto fází.

publicita